O nás

Jak to všechno začalo?

Mít jednou chovatelskou stanici byl můj velký sen již od dětství.

V roce 2002 (když mi bylo 9 let) mi do života vstoupila spřízněná psí duše, německá ovčanda Vikki. Společně jsme vyrůstaly a po celou dobu byla mojí nejlepší kamarádkou. Kam jsem šla já, tam byla i ona. Dělala mi věrnou společnici, odpoledne čekala u brány, až přijdu domů ze školy a vždycky mě neúnavně vítala, ona byla vyloženě vítací typ, skákala, kňučela a nemohla se nabažit, že jsem doma. Jako štěňátko byla skoro celá černá a když vyrostla, tak se z ní stala blondýna. Vždycky jsem jí mohla obejmout a byla tam pro mě. Občas jsem ji v noci pašovala domů, aby se mnou mohla spát v posteli, někdy se tam proplížila i sama.

vikki

A tak začala moje láska ke psům. Vikki byla úžasná, ale rozhodla jsem se, že můj příští pes bude nějaké malé plemeno, protože má menší nároky na prostor a když se něco stane, tak jej mohu odnést atd.

Když jsme se poznali s přítelem, tak byl v podstatě psy „neoblíznutý“. My jsme v tu dobu měli doma dvě fenky německého ovčáka (Vikki a Merry), takže psům se u nás rozhodně vyhnout nedalo. On věděl, že já bych bez pejska být nechtěla a domluvili jsme se, že jednou si nějaké malé plemeno pořídíme.

Vikkinka nás opustila v nedožitých 11 letech, 15. 2. 2013, vždycky bude mít místo v mém srdci a budu na ní vzpomínat.

viky 14

Proč pražský krysařík?

Výběr plemene byl celkem jednoduchý. Já jsem sestavila seznam malých psů, kteří pro nás přicházejí v úvahu a přítel z nich vybral právě krysaříka. Pak jsme se jeli podívat na výstavu a seznámili se s chovatelkou, od které jsme si o dva roky později koupili naši první fenku, a lépe poznali krysaříky.

Když jsme šli s přítelem na vysokou školu, tak konečně přišla vhodná doba na pořízení vysněného krysaříka. Našli jsme vizitku, kterou nám tehdy, před dvěma lety, paní chovatelka dala a kontaktovali ji. Usmálo se na nás štěstí a právě měla narozená štěňátka, holčičku a chlapečka v hnědé barvě. Volba byla jasná a po několika návštěvách, mailech a telefonátech jsme si pro malou konečně jeli. O den dříve, 23. 12. 2012 jsme si nadělili ten nejlepší vánoční dárek, Champinku.

miminko

Založení chovatelské stanice

Již při pořízení Champí byly plány jasné, chtěli jsme chovat. Pokud by však malá nebyla z nějakého důvodu uchovněna, tak by se nic nestalo a dál bychom ji opečovávali. Když nám ovšem z malého štěňátka vyrostla dospělá nadějná slečna, tak jsme odeslali žádost o založení mezinárodně chráněné chovatelské stanice a přihlásili se na bonitaci. Z našich možností byl vybrán právě název Chamvik. A jak jsme k němu došli? Jedná se o složeninu dvou psích jmen. První část je ze jména Champí a druhá od Vikki 🙂

Jsme malá chovatelská stanice, Champinka je naším rodinným miláčkem. Účastní se všeho, co se děje, spí s nami v posteli (jak jinak), jezdí na výlety i dovolené 🙂

my

„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde